Přidán odkaz

Přidala jsem odkaz na stránky Přátelé country Velké Pavlovice

PF 2010

Geocaching

Minulou neděli odjeli všichni kluci s kamarády,Dinou, Estou a dalšími dvěma pejsky provozovat geocaching na Vyškovsko. Počasí se jim vydařilo, našlapali 25 km krásnou přírodou.
Nemůžu nikoho přimět, aby o tom napsal článek, tak aspoň tahle zmínka.
Ještě mě napadlo, že když tam měli sebou psy, jestli to nebyl doggeocaching!?! :-)))

(foto Pavel Crhounek)

Setkali se u Kolína

Včera jsme si udělali výlet do Kolína. Konala se tam klubová výstava chodských psů - Memoriál Ing. J. Findejse.
Na výstavu jsme se, bohužel, nepřihlásili, protože jsme měli na tento víkend původně jiný program. Tak jsme se aspoň přijeli podívat na Estiny příbuzné a přátele. Potkali jsme tam sestru Empathii a synovce Daemona (na fotce zleva Daemon, Empathia a Estrella Vita canina). Večer předtím jsme navštívili i brášku Espena. Fotky se bohužel nepovedly, bylo už šero.
Fotky

Na Pálavě

Zajeli jsme si do Klentnice, kde měli soustředění hráči ultimate frisbee Velká Morava a Ostrava. Pejsky to jako diváky moc nebavilo, Kuba se nám nevěnoval, tak jsme prolezli blízkou zříceninu Sirotčí hrádek a porozhlédli se ze Stolové hory. Tam si nějací lidé pouštěli draka a Estinka se jej snažila ulovit. Myslela si, že je to něco podobného disku,tak pod ním běhala sem a tam jako magor :-)
Fotky

První narozeniny

Dnes slaví Estrella a její sourozenci Empathia, Espen, Egon a Ergo z Vita caniny první narozeniny!
VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!!!!

Na svodu v Mostkovicích

V pátek 11. 9. jsme přijeli do Mostkovic, kde se následující den konal svod a bonitace chodských psů. V neděli pak proběhla členská schůze KCHP.
Estinka se zúčastnila svodu. Byla konečně odborně změřena. Máme tedy potvrzeno, že měří 51 cm. Její svodový kód je následující:
B3 Celkový vzhled: jemnější
H3 Tvar a velikost uší: dlouhé
K3 Barva očí: světle hnědé
T6 Osrstění: silně v línání
U3 Rozložení znaků: oční okruží
W2 Pigmentace znaků: středně syté znaky
V Mostkovicích jsme se setkali s "neteří" Deborah Vita canina
Fotky

Pokračujeme ve výcviku

Dnes byl zahájen podzimní kurz poslušnosti na cvičáku v Hustopečích. Přišlo pár lidí z minulého kurzu a další nováčci. Tentokrát to bylo jen takové seznamování. V pauzách se Kuba snažil Estu zabavit diskem. Sedět a poslouchat povídání bylo pro ni nepředstavitelně nudné.
Musím přiznat, že jsme o prázdninách s Estou poslušnost moc netrénovali. Estinka je ovšem inteligentka. Za kousek masíčka si jistě všechno brzy připomene :-)
Na Rajčeti máme zase pár fotek ze cvičáku.

Návštěva sestřičky Empathie

Dnes se k nám přijela podívat sestřička Empathie (Pathy). Dvorek máme malý, tak jsme nechali holky proběhnout v parčíku. Pathy je "udělanější", Esta nezapře svou přezdívku - Žížalka. Na některých fotkách Pathy působí větší než ve skutečnosti je, protože se mi snažila vymanit z vnucené pózy.
Fotky

Mezinárodní výstava psů v Mladé Boleslavi

Dneska se Estina sestra Empathia předvedla na MVP s moc pěkným posudkem. Z šesti fen byly výborné tři, Estina sestřička mezi nimi. Běhala o první místo, nakonec skončila druhá, ale pan rozhodčí ji moc chválil.
Více na stránkách chovatelské stanice Vita canina, a fotky na Rajčeti.

Dogfrisbee v Pohořanech

V neděli vzala Esta Luďka a Kubu do Pohořan na seminář dogfrisbee. Luděk fungoval jako řidič a Kuba jako fotograf. Oproti původnímu plánu trénoval s Estou Luděk. Kuba má příliš mnoho aktivit a Estě by se tolik věnovat nemohl. Proto by bylo dobré, kdyby se trénování Esty v dogfrisbee ujal Luděk. Kuba dokonce nemohl napsat ani tento článek, protože už brzy ráno uháněl s batohem na vlak. Má namířeno někam na Šumavu. Tak tady jsou pouhé zprostředkované informace.
Zúčastnilo se 11 týmů. Někteří již měli s dogfrisbee nějaké zkušenosti, jiní byli naprostí začátečníci. Na závěr si dali soutěž mini distanc. Spočívá v házení disku v časovém limitu do vymezeného prostoru, přičemž je třeba, aby pejsek disk chytil a přinesl. Hodnotí se přesnost a vzdálenost hodů a jakým způsobem pejsek disk chytí. Kuba s Estinkou v této soutěži zvítězili. Je vidět, že tady její štíhlá atletická postava není na překážku :-))) Taky není bez zajímavosti, že na druhém místě se umístila choďanda Cathy se svojí paničkou Janou. Choďáci jsou zkrátka borci. V tomto případě borkyně ;-)
Kluci (i Esta) přijeli večer spokojení, seminář se jim líbil.
Fotky jsou přidány do alba Srpen 2009

Výstava

Estinka už má za sebou druhou zkušenost z výstavy. Tentokrát jsem u toho nebyla, protože mi bolest zad nedovoluje příliš pohybu. Na výstavu ji doprovázel páníček s Kubou. Objevila se tam ještě jedna zástupkyně našeho plemene, dvouletá fenka Arwen od Perlového potoka (otevřená třída).
Pánům rozhodčím se evidentně nelíbí postavy typu Twiggy. Hodně štíhlé postavy vládnou jen lidským královnám krásy. Esta tedy dostala hodnocení "dobrá".
Fotky jsou opět ve fotogalerii na Rajčeti.

Dovolená v Beskydech

Dlouho jsem nedávala na web žádné nové zprávy. Už to vypadá, že se flákáme. Ano, je to tak, flákáme. Je nám vedro a Estinka na nějaké večerní aktivity nemá náladu (my taky moc ne).
Naskytlo se nám pár dní volna, tak jme na poslední chvíli sháněli, jak s ním naložíme. Juchání "pod májů" až tak nemusíme, tak jsme se vydali do Rožnova, ovšem zkratkou přes Jindřichův Hradec (pozdravit babičku). Cesta to byla úmorná nejen pro Estu. Však to taky bylo kilometrů jako z Břeclavi do Mostu! Při balení jsem neuhlídala koupelnu s kocouříma granulama, což mělo cestou své následky. Estince bylo trochu šoufl... no aspoň poučení pro příště.
Na chatu jsme přijeli v sobotu navečer. Druhý den, plni nadšení, jsme se vydali na túru na Radhošť. A to by bylo, abychom nedošli ještě k Radegastovi... vždyť je to jen hřebenovka (tam i zpět 5 km). Do této doby dobré. Ale přišel sestup a to už pro nás, netrénované, bylo krušné. Vždyť u nás vyjdeme na nejvyšší kopec tak za 20 minut. Tady za 2 hodiny. Jsme zkrátka lidé z rovin. Doklopýtali jsme na chatu, uvařili gulášovku z pytlíku a padli za vlast. Esta nám statečně sekundovala. Navečer jsme s Estinkou hodily pár disků a po večeři jsme šli na kutě. Ještě jsme zkoušeli naplánovat trasu na další den, ale naše kolena, kotníky a chodidla nám naše plány hatily.
Ráno moudřejší večera. Tělo si odpočinulo. Nechtěli jsme to s chozením po horách moc přehnat, tak jsme si určili jen směr a dobu cesty. Vyšlápli jsme směrem na Javorník s vědomím, že tam pravděpodobně ani nedojdeme. Přece jsme se nepřijeli zhuntovat! Navečer jsme se chtěli podívat do hospůdky, kde mají i výběh s koňmi. Ale koně byli schovaní, hospůdka zavřená. Museli jsme na pivko dál. Koně tam sice neměli, ale přišel tam pán s vlkodavem, který do koně neměl daleko. Esta se napřed zaradovala, ale když vstala a uviděla ten výškový rozdíl, začala hystericky štěkat.
Třetí den jsme se vydali na cestu k domovu s menší zastávkou na Soláni. Je odtud pěkná vyhlídka na velkou část Beskyd. Bohužel nebyla příliš ideální viditelnost.
Fotky jsou opět na Rajčeti.

Naše první výstava

Dnes jsme se poprvé zúčastnili výstavy. Esta byla na výstavě jediným zástupcem svého plemene. Byla to premiéra jak pro Estu, tak pro mne. Však taky tréma sehrála svoje. Estince se poblíž kruhu moc nelíbilo. Táhla mě zpět ke svému pelíšku. Kolem byla spousta pejsků, ale ani jeden nebyl ke společnému hraní.
Sledovala jsem, jak se chovali ostatní, abych se vyvarovala chyb a v kruhu se nemotala tak jako oni. Nakonec to nebylo tak zlé, ale Estinka byla poněkud roztěkaná, byl problém, udržet ji v postoji. Použila jsem piškotek. To ji zase tak rozparádilo, že kolem mne poskakovala jako kůzle a to se panu rozhodčímu moc nelíbilo :-( Však nakonec jsme tam jeli proto, abychom si to zkusili a příště budeme šikovnější :-)
Estinka získala hodnocení VD 1.
Pár fotek z výstavy je přidáno do alba Červenec 2009 na Rajčeti

Rychlebské hory

Chodský pes je od slova chodit a to byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem doma loboval za pořízení chodského psa. Rád podnikám cesty do různých pohoří a hor a mít psí společníky byl vždycky můj sen. Zatímco Dina absolvovala svůj první pochod minulý rok v NP Podyjí, pro Estu to byla o tomto víkendu premiéra.
Čekala nás spousta neznámého.... první nepříjemnou neznámou byl náhubek, protože bez něj nás do hromadné dopravy nepustí. Dina i Esta byly vždycky strašně uražené, když jsem jim ho nasadil a v nestřežených okamžicích se ho snažily sundat. Ale nakonec to přetrpěly - musely.
Druhou neznámou byl pro Estu vlak, ale tady s ní nebyl vůbec žádný problém. Ráda si zaleze pod postel nebo pod stůl a tady plnily stejný účel sedačky. Jediný problém s vlakem nastal při přestupování v Olomouci, kdy mi Esta nečekaně vyběhla z vlaku, když jsem ji ještě držel, a spadla pod vlak. Tak jsem musel za ní a pomoct jí ven.
Ve vlaku z Olomouce se k nám připojili další spolucestující. Kubajz a Lucka s dalším choďákem Darrim a míšenkou Dixinkou. Dina se z počátku Darouše dost bála, ale po dlouhém přemlouvání si dala říct. Zato Esta se šla seznamovat hned. Vmáčkli jsme se do jednoho kupé a dál cestovali celá smečka pohromadě.
Po cestě do Rychleb nás čekala další neplánovaná novinka, kterou byla výluka na trati a náhradní doprava autobusy. Ale holky byly opět šikovný a žádný problém nebyl.
Dorazili jsme do Ramzové a mohli si začít užívat běhání v horských lesích. Psiska si to náramně užívala a 20 km trasu hned první den zvládla bez problému. Dina dokonce příjemně překvapila. Ačkoliv se vody strašně bojí, bez okolků vlezla za mnou do řeky a ani trošku nezaváhala. Tak třeba tu fóbii ještě vyléčíme.
Večer pak ani jedna neměla moc chuť k jídlu a spíš chtěly odpočívat. Po večeři a vypití vína jsme se uložili i se psy do stanu.
Ráno jsem pak udělal malou chybu. Bylo mi už docela vedro, tak jsem vypustil psy a šel si lehnout pod širák. Psiska okamžitě ožila a asi půl hodiny se tam Dina s Estou naháněly kolem našich stanů, takže se dospávalo opravdu těžko. Co se nesnědlo večer, snědlo se nakonec ráno, a vyrazili jsme do dalšího krásného dne. Tempo bylo tentokrát hodně pomalé, kochali jsme se často a dlouho. Jednou to byla siesta s koupáním v řece, zastávka u borůvek nebo druhá siesta na zřícenině. To se ale začalo počasí podstatně zhoršovat a začalo slušně pršet. V dešti jsme šli pár hodin než jsme narazili na vytouženou hospůdku s česnečkou, gulášem a několika pivy. Déšť stále trval a tak jsme vyrazili na 6 km vzdálenou rozhlednu, kde jsme měli v plánu přenocovat. Po cestě jsme však narazili na odpočívadlo a 2 km před rozhlednou jsme to zakempili. Chtěli jsme si před utábořením ještě trochu zaházet s frisbee, ale s 2 šílenými choďáky to prostě nešlo. Frisbee bylo jako živá voda. Esta i Darri hned ožili. Po 5 minutách jsme to nakonec odpískali a já zalehl do teplého suchého spacáku k večeři. Martin s Kubajzem šli obhlídnout rozhlednu a zjistili, že je už obsazená jinými turisty. Já mezi tím s Luckou zahrál karty a skoro jsem vyhrál její boty:) Poloha v leže, teplo a hraní karet mě už nadobro unavilo a usnul jsem na lavičce. Psi se uvelebili pod lavičkou. Ráno jsem zjistil, že psi budou ležet do té doby, dokud ležím já. Když jsem pak nakonec musel vylézt ze spacáku na WC, psi se vzbudili a už nezalehli.
Za stálého deště se nám opravdu těžce opouštělo tábořiště a vyrazili jsme až kolem 10:30. Kubajz se vydal hledat svou ztracenou čelovku a peněženku do předchozího tábořiště a my pokračovali na rozhlednu. Tam jsme se parádně naládovali borůvkami a já učil Dinu brát přímo z keříků. Vlažným tempem jsme pokračovali na vyhlídkové skály. Tam se Esta ukázala jako výborný horolezec a vylezla za mnou i tam, kam jsem to opravdu nečekal. Dina se dostala nakonec taky, ale svojí, ne tolik přímočarou, cestou. Po relaxu jsme se opět vydali na cestu na konečnou v Javorníku. Tam jsme tak tak stihli autobus, který jsme ještě pozdrželi, a vyjeli jsme domů. V Žulové jsme přibrali Kubajze, který svou čelovku našel, ale peněženku už ne. Zbytek cesty už byl unavený, spavý a smradlavý:)
A na závěr něco fotek od spolucestujících:
Kubajzovy fotky
Lucčiny fotky

Fotky z neděle

V neděli jsme zašli na hřiště trochu potrénovat. Nejprve cvičil Kuba s Estinkou. Byla skvělá jako vždy :-) Pak jsem dostala lekci i já. Nejlíp mi šel ten odhodlaný a zarputilý výraz. S házením už to bylo trošku horší. Tak aspoň pár fotek na pobavení:-)

Vytrvalý bobr

Jásala jsem předčasně. Protože už je Estinka velká holka, odstranili jsme oplocení kolem skalky. Toto ovšem bobr využil. Podhrabal umělý potůček a rozkousal fólii, která tvořila jeho dno. Máme tam vysazenou zakrslou drobnolistou břízku. Tu naštěstí nepokácel. Nám ovšem nezbylo, než potůček vystavět znovu.
Nato se bobr dostal do garáže a nějakým způsobem i do auta. Tam se zřejmě schoval pod sedadlo. Když jsem potom jela s Estinkou ze cvičáku nakoupit do Penny, zdála se mi Esta vzadu poněkud neklidná.... Na parkovišti jsem ji zkontrolovala a zjistila jsem, že bobr za tu krátkou chvíli překousal popruh k bezpečnostnímu postroji, kterým je Esta v autě připoutána.
Zatímco píšu tento článek, bobr mi překousal tkaničku (samozřejmě úplně uprostřed) na zánovních "prestižkách" a ještě mi kousek boty odhlodal. Až po první dírku. Ta se při prvním zavázání stejně protrhne.
Jdu ulovit bobra!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Esta plavkyně

Je to ostuda! Léto vrcholí a ještě jsme nebyli s Estou u vody. Pokud nepočítám vycházku k rybníku. Tam Esta neplavala.
Nejprve jsme jí zkoušeli hodit do vody klacík. Pak nastoupil silnější kalibr. Disk. Ani kvůli němu do vody nevlezla. Michal přešel na druhý břeh a lákal ji k sobě. Nakonec musel jít příkladem Kuba. Spolu přeplavali tam i zpět.
Věděli jsme, že naše Estinka není žádný cvalda, ale co z té vody vylezlo?!!!!.... nebylo k poznání :-)))
Fotky opět na Rajčeti v albu Červenec 2009.

Sobotní výlet

V sobotu jsme se vypravili do Brna. Jednak jsme se zašli podívat na výstaviště na Intercanis a pak ještě omrknout Mistrovství ČR v dogfrisbee v Pisárkách. Estu jsme měli sebou, ať holka vidí, co ji čeká.
Jsme takoví chovatelé zelenáči, výstavu psů známe tak akorát z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Potřebovali jsme si udělat reálnou představu, jak to na takové výstavě chodí. Poblíž kruhu, kde se měli vystavovat choďáci, jsme potkali pár zástupců tohoto plemene. Jejich páníčci se při vzájemném potkávání vyznačovali širokým úsměvem. Při samotném posuzování v kruhu mi dost vadilo, že nebylo slyšet hodnocení rozhodčího (na fotce je vítěz se svou majitelkou). Nakonec jsme usoudili, že jsme se neměli bát a prostě se přihlásit. Tak teda příště! Jinak na výstavě bylo k dostání všechno možné i nemožné pro pejsky. Od obojků, vodítek přes krmiva až po kočárky nebo schůdky k posteli pro psy. Ještě štěstí, že naše Estinka není dítě a nežadonila u stánků zakoupení nějaké "nezbytnosti".
Po poledni jsme přejeli do Pisárek na dogfrisbee. Po tom blázinci na výstavišti vládla na hřišti pohodička a dobrá nálada. Zúčastnila jsem se dokonce divácké soutěže v házení disku do zavěšeného kruhu. Nejprve jsme se přihlásili i s Kubou v naději, že budeme jediní dva dospěláci a ve své kategorii se podělíme o první (a poslední) dvě místa :-) Zájem nakonec převýšil i dětskou kategorii. Já jsem vypadla hned v prvním kole. Kuba vydržel do třetího (prý se s tím psím diskem blbě hází), ale ani to nestačilo na místo na bedně. Nakonec jsme Estince přece jenom něco koupili. Dva oranžové disky - oranžová se jí totiž moc líbila :-)
Do alba Červen jsou přidány fotky.

Fotky ze cvičáku

Do alba "06_na cvičáku" na Rajčeti byly vloženy fotky z dnešního výcviku.

Video a fotky

Na YouTube máme nové video staršího data. Natáčeli jsme ho už před třemi týdny a teď už jsme ho konečně nahráli. Je na něm malá ukázka Estina tréninku poslušnosti a trošku hraní s diskem. Není marné, se občas nechat nafilmovat. To si hned člověk uvědomí, co nedělá dobře :-)
Do alba Červen 2009 na Rajčeti je voženo pár nových fotek. Dva záběry naší krasavice Estrelly a pár Michalových fotek, kdy šel na vycházku se svým kamarádem, jeho fenkou zvanou Piškot, Dinou a Estou. Fotky jsou ze vzájemné naháněčky v parku. Jejich kroky dál mířily na rozhlednu. Michal, v domnění, že Esta na rozhlednu nesmí, ji uvázal dole. Estinka je ovšem zvyklá schody na rozhlednu vystoupat spolu s námi, se urvala (přetrhla obojek)a hnala za nimi. Přece se nenechá ošidit!

Bobr vyklízí pozice

Už jsem dlouho nenapsala nic o bobrovi. Ne, že by nebylo co, ale snad jsme si na jeho přítomnost zvykli. Stopy po jeho řádění už jsou čím dál tím méně častější. Nerada bych se mýlila, ale řekla bych, že se bobr z našeho dvorku odstěhoval. Velkou zásluhu na tom má Esta. Jak roste, budí větší hrůzu, a bobr to asi vzdal.
Tady je malá rekapitulace jeho zhoubné činnosti: okousané a překousané kmínky kiwi, rozkousaná molitanová matrace (několik dalších matrací je aspoň nakousaných), několik rozkousaných plastových květináčů (na trsátka), jeden hliněný květináč rozbil (asi mu upadl, když jej přenášel), rozkousaná rohožka (na cimpr-campr), okousaný vchod do Estiny boudy a dvířka od Dininy boudy (neuvěřitelná drzost!). Dokonce ani keramickou misku pro našeho kocourka nenechal bez povšimnutí. Fakt už nevěděl, na čem by ty svoje zuby obrousil. Jednou jsme nechali na dvoře židli z kuchyně. Snažil se ji odtáhnout a přitom trochu rozkousal čalounění a ohlodal dřevěné části židle. Ale co opravdu nepochopím..... vnikl i do domu! Zjistila jsem, že máme trochu ohlodaný roh stolku u počítače. Ratanový stojánek na noviny taky jeví silné známky okusu a stěží drží pohromadě. Rozkousal popruhy tří batohů. Ne najednou. A vždycky to byly batohy povalující se v chodbě - ty uklizené nechal na pokoji....

Vzpomínka na Iris

Po Nelle nám zůstal prázdný osiřelý dvorek. Abychom zahnali smutek, do měsíce jsme si přivedli novou fenku německého ovčáka. Po rozvážné, moudré a klidné Nelle přišla temperamentní, hravá a zvídavá Iris. Té už nestačilo naznačit zakázané oblasti nataženým provázkem :-)))
Iriska ráda dováděla s našimi dětmi jako se smečkou štěňat. Vždycky brzy pochopila, co po ní chceme. Byla odvážná a přiměřeně sebevědomá. Chovala se přátelsky k lidem i k jiným psům, nevyvolávala rvačky. Pokud však na ni někdo zaútočil, nenechala si nic líbit.
Milovala koupání. Když jsme přijeli k vodě, stalo se, že ji kluci neudrželi a ona se hnala přímou cestou. To, že přeběhla přes deku, kde piknikovala nějaká rodinka, jí vůbec nevadilo. Do vody skákala i z dvoumetrového břehu. Pak jsme společně plavali. My dopředu a ona kolem nás. Jakoby nás obíhala. Měla ráda i vodu z hadice. Chtěla ten proud vody zakousnout. Po takových hrátkách vypadla jako vodník ona i všichni kolem. Ale komu by to v létě vadilo!
Iriska byla přeborníkem v lovu potkanů a myší. V jejím poměrně mladém věku se jí podařilo zahnat potkana do kouta, ten ji kousl do čumáku. Irisku to neodradilo. Při jejím druhém setkání s potkanem se jí zase zakousl do srsti na krku. Bylo vidět, jak rychle se z těchto situací poučila. Další potkani už neměli šanci se jí dotknout.
Ve čtyřech letech měla 6 štěňátek. Tatínek Kazan byl dlouhosrstý. Štěňátka byla 3 s kratší srstí a 3 po tatínkovi. V době březosti si oblíbila chroupání syrové mrkve. Od té doby si denně chodila pro mrkvičky do sklepa. Vždycky, když jsme na jaře seli mrkev, tak jsme si dělali legraci, že musíme naset něco pro nás, něco pro králíky, ale hlavně hodně pro Irisku :-))) Poznala po čichu i vzcházející rostlinky. Snažila se je vyhrabat. Myslela si že jsou schované je pod zemí. Vlastně tam byly, ale moc titěrné. Když mrkvičky povyrostly, uměla si je vytáhnout ze země. Pak si vždycky nějakou přinesla do kotce, vyskočila na boudu, mrkev si přidržela předníma packama a blaženě ji od špičky okusovala.
V necelých deseti letech se Irisce udělal nádor na mléčné žláze. Po operaci byla úžasně vzorný pacient. Trpělivě snášela veškeré ošetřování ani návlek netrhala. Po zhojení operační rány se dokonce naučila povel "ukaž jizvičku". Rozvalila se na záda a nechala se obdivovat, jak má krásně zhojenou jizvu. Za necelý rok se jí nádor objevil znovu. Když už nemoc byla v hodně pokročilém stavu, nechali jsme ji navždy uspat. Scházel asi týden do jejích jedenácti let.

Měření a červnové fotky

Opět u nás proběhlo vážení a měření. Esta má zase svých 16 kg a měří 52 cm.
Je to možné??? raději to berte s rezervou :-))))
Na Rajčeti máme nové fotky devítiměsíční Estrelly.

Vzpomínka na Nellu

Manžel vždycky toužil po německém ovčákovi. Já jsem z nich měla hrůzu, protože jsme měli dva případy v sousedství, kdy vlčák napadl někoho z domácích. Věřila jsem povídačkám, že vlčáci bývají cvičení na lidi. Jednou ze mne vypadla věta: "Jestli chceš, tak si ho přiveď, ale to bys napřed musel přestat kouřit." Ukolíbala jsem se myšlenkou, že zlozvyk vypěstovaný od dětství bude dostatečnou zárukou. Ale ouha! Jedno podzimní odpoledne přišel se čtyřměsíční fenkou NO Nellou (současně jsme měli devítiletého Borka), odevzdal mi rozdělanou krabičku cigaret... Nellu koupil od známého, který se měl stěhovat ze staršího domku do novostavby. Tam neměl oplocený dvorek. Jeho, tenkrát asi pětiletá, dcera to obrečela. Řekli jí, že se Nellinka ztratila. (Báro, promiň).
Zpočátku jsem se bála vytvořit si k fence nějakou vazbu. Pořád visel ve vzduchu otazník, jak se manžel vyrovná s nedostatkem nikotinu. Dohoda zněla tak, že jakmile začne kouřit, pes půjde z domu.
Nakonec to dopadlo dobře. Nella byla neuvěřitelně poslušný a učenlivý pejsek. V zahrádce chodila ukázněně jen po cestičkách. Přesto, že nemáme s některými sousedy ploty, její kroky vždycky končily na hranici našeho pozemku. Zřejmě chodila jen tam, kde cítila naše stopy.
Problémy nastávaly při hárání. Přece jenom - byl tady i Borek. Chtě-nechtě musel na pár dnů opustit společný kotec a bydlel ve chlívku.
Když byly Nelle dva roky (Borek nás necelý rok předtím opustil), měla 5 roztomilých štěňátek. Aspoň teda ze začátku. Pak se z nich staly malé piraně. Po dvorku jsme chodili šoupavými kroky (abychom jim nešlápli na packu) a na každé nohavici aspoň dvě štěňata. Na fotkách je Nella s jedním svým synem Arisem (vypadají skoro jako choďáci, že?).
K Nelle jsem se chodila uklidňovat po práci. S ní mi starosti a stres z práce připadaly daleko menší. Přidávám se tímto k názoru, že pejsek bývá skvělý terapeut.
V necelých třech letech (rok po štěňatech) onemocněla a do měsíce odešla do psího nebe.

Vzpomínka na Borka

Borek byl naším prvním psem. Dostal se do naší rodiny poněkud nečekaně. Byl únor. Bydleli jsme v Kardašově Řečici, manžel tehdy pracoval poblíž Žirovnice. Tam jeho kolegové našli na kraji lesa u stromu uvázané štěňátko. Na pár dní si jej vzali do stavební buňky, ale co dál? Manžel měl v té době narozeniny, tak jej dostal jako "dárek". Přivezl domů v silonové tašce malé poblinkané stvoření. Dali jsme mu jméno Borek. Byl to středně velký "voříšek" světle rezavé barvy s bílou skvrnkou na hrudi. Dnes bychom řekli - žlutý pes.
Doma jsme měli roční batole Míšu, se kterým si užíval spoustu zábavy. Copak to není legrace - rozvazovat lidskému prckovi tkaničky u bačkůrků?
Brzy nato jsme se přestěhovali do Velkých Pavlovic. Míša nosil Borkovi ořechy, on mu je opatrně rozlouskl, položil na zem a Míša si vybral jadýrka.
Borek měl, přestože to byl pes, silně vyvinuté "mateřské" pudy. Po narození našeho Luděčka (a později i Kuby) lehával na dvoře vedle kočárku a hlídal. Ukrutně záviděl kvočně kuřata. Proto si lehl opodál. Tak blízko, jak jen kvočna dovolila. Pak se nenápadně přibližoval, až se kuřata přestěhovala k němu. Některá mu zalezla pod packy, jiná se vyhřívala na něm, a Borek byl nadmíru spokojený. Přinesli jsme domů i dvě koťátka, aby nebylo Borkovi smutno. Hned je adoptoval a dělal, jako že je kojí.
Borek měl jednu velkou nectnost. Byl chronický útěkář. Jednou se dovedně prosmýkl mezi vraty, jindy si našel cestu přes plot a sousedčinu stodolu (co jen jsme se toho plotu a vrat od stodoly naopravovali!). Taky měl hrůzu z petard a bouřky. To zase vběhl do domu a zalezl pod postel.
>Tak se taky jednou stalo, že Borka při jeho samostatné večerní vycházce zastihla bouřka. Z různých informací, které se k nám dostaly, jsme si udělali obrázek, co se asi stalo. Borek byl zrovna u vlakové zastávky. Ze strachu před bouřkou vběhl do otevřených dveří lokálky. Vláček odejel i s ním. V Zaječí byla konečná, tak jej pracovníci dráhy nekompromisně vyhnali z vlaku. Druhý den jsem čirou náhodou jela s Míšou vlakem do Brna. Na nástupišti seděl urousaný, špinavý a nešťastný pes. Zdálo se mi, že by to mohl být Borek (vypadal tak zbědovaně, že jsem jej hned nepoznala). Nenápadně jsem párkrát vyslovila jeho jméno. To bylo radosti. Pan výpravčí pozdržel vlak, Borka jsme společně odvedli do kotelny. Pak zavolal mému bratrovi a ten pro něj přijel na babetě a odvezl jej v batohu. Další velikánské radování a vítání bylo po našem návratu z Brna. Ale nic naplat - útěkářem zůstal navždycky.
Tak jak se Borek v naší rodině objevil - nevíme odkud, tak nám po deseti letech zase zmizel navždy. Prostě zase jednou utekl, a už se nevrátil....

Poprvé u kola

Vyjeli jsme si na kolech do sousedních Bořetic, kde dnes slavnostně otevírali nové letiště Kraví hora. Vzali jsme Estu poprvé ke kolu. Měla z něj respekt. Pokud ji páník přitáhl blíž, běžela "traverzem". Moc se jí nelíbilo skřípění brzd. Asi jsme je měli špatně namazané :-))))
Letadýlka se jí líbila a rámus řvoucích motorů jí vůbec nevadil. Ovšem její zájem směřoval k přítomným pejskům. Se dvěma si trošku pohrála k velké radosti přítomných dětí. Pro její rozptýlení jsme si ještě chvíli zaházeli diskem.
Fotky jsou přidány do alba Květen 2009 na Rajčeti

Espen Vita canina

V neděli jsme jeli do Nymburka. Vzali jsme sebou Estu. Jednak jsme si vyzkoušeli její výdrž při cestě autem a jednak jsme chtěli cestou zpět navštívit brášku Espena. Bráška je krásný, temperamentní, sebevědomý pes. Nejprve vnímal Estu jako živou hračku. Ta se jej zpočátku trochu bála. Ale po chvíli už si hráli na honěnou s takovou vervou, že páníci nestačili uskakovat stranou.
Tady jsou fotky

Diskohrátky

Natočili jsme video o tom, jak se změnil Estin zájem o disk. Teprve, když se dívám na film, vidím, jak nemožně Estě disky házím. Nechávám ji skákat po disku v mé ruce a hodím jí jej v okamžiku, kdy je zrovna ve výskoku a nemá šanci za ním vyběhnout. Ach jo! Esta mi málokdy disk přinese. Vždycky si jej někam odnese, snad abych jej zase nezahodila :-) Taky je vidět, že si oblíbila malý gumový disk a o ostatní tolik nestojí. Budu se muset poradit, jak tyto nešvary odbourat.

Esta má 8 měsíců

Dnes má Esta 8 měsíců, tak jsme opět učinili pokus o její změření. Výšku v kohoutku má 49 cm a váží 15 kg.

Květnové fotky

Na rajčeti máme několik fotek z první květnové neděle.

Dopoledne jsme byli na cvičáku. Estinka je moc šikovná. Panička se za uplynulý týden taky trochu polepšila :-)))

Video ze cvičáku

V neděli jsme byli opět na cvičáku. Esta štěkala už v autě, když uviděla prvního psa. Po nezbytném rozkoukání a přivítání jsme předváděli, jaké jsme s pejsky udělali za uplynulý týden pokroky. Ještě to není ono.... Pomocnice cvičitelky mi předvedla, jak mám Estu vést. Esta jí šlapala u nohy jako na přehlídce, sedni, lehni prováděla naprosto samozřejmě.....teď už je mi to úplně jasné - Esta umí všechno, jen já jí neumím dát najevo, co po ní chci. Prostě jí to kazím. Někdy bych potřebovala i čtyři ruce, jindy mi překážejí i ty dvě :-))))
Stejně jako minule jsme vyrazili na společnou procházku, aby se psi vydováděli. Esta zase vyhledávala situace, kde se něco dělo. Moc ji baví vzájemné honičky.
Jeden retrívr si nepadl do oka s bílým ovčákem (měli na sebe pifku už minule). Myslím, že pokud se budou vídat častěji, tak se to srovná. Kluci si zřejmě vysvětlovali, co si kdo může dovolit.
Pak jsme se učili ještě základy stopování. Už umíme položit stopu. S Estou je trochu problém. Pokud se něco děje, kašle na pamlsky. Prostě je vyplivne. Piškotek ani pochoutky pro psy na ni neplatí. Příště to zkusíme s masem.
Tady je video z nedělního cvičení.

Fotky od rybníka

Odpoledne jsme zašli ještě k rybníku. Myslíme si, že by se mohlo Estě líbit plavání. Dina je neplavec. Naštěstí jsme u rybníka potkali novou kamarádku, roční fenku NO Agi. Té je voda zřejmě druhým domovem. Estě do vody trochu pomohl páníček. Nevadilo jí to, ale sama si do vody netroufla. Uvidíme příště.
Několik fotek od rybníka je v albu Duben 2008

Poprvé na cvičáku

Původně jsme na cvičák ani chodit nechtěli. Vždycky jsme si každého našeho psa nějak vycvičili. Jako našim společníkům a průvodcům na vycházkách stačilo pár povelů - fuj, ke mně, sedni, k noze. S Estou chceme kvůli uchovnění absolvovat nějakou tu výstavu, svod a bonitaci a pak pro ni chceme nějaké sportovní vyžití. Buď dogfrisbee, agility nebo jinou činnost. Proto nám vyvstala potřeba ji naučit co nejdříve daleko více. Snažili jsme se podle knížek. Estinka byla zpočátku velice učenlivá, ale dostává se do věku puberty a najednou je s ní horší pořízení. Abychom na ní nenapáchali nějaké "škody", přece jsme se jen rozhodli svěřit se pod odborné vedení a od dnešního dne navštěvujeme výcvik pro začátečníky v Hustopečích.
Pro Estu to byl velký zážitek. Tolik psů pohromadě ještě neviděla. Byla zpočátku velmi nejistá. Preventivně na všechny štěkala. Později na vycházce nechyběla u žádné honičky. Od naší cvičitelky Elišky se nám dostalo pár rad a jinak to bylo hlavně mezi psy takové vzájemné oťukávání. Mezi námi páníčky hodně povídání.
Pár fotek z dnešního dne je opět na Rajčeti

Dubnové fotky

Po delší době jsme vzali na vycházku foťák, ať vidíte, jak nám ta naše slečna roste :-)
(fotky)

Jak je to s tím bobrem?

Přátelé se mě často ptají, jak je to s tím bobrem. Podezřívají mě, že je tahám za nos a že žádného bobra na dvoře nemáme. Myslí si, že veškeré škody páchá Estinka. Je fakt, že jsem bobra nikdy neviděla. Ale přece si nemyslíte i vy, že by za tím vším mohlo být tohle neviňátko!

Váhy, míry

Zdálo se nám, že Esta je stejně vysoká jako Dina. Zkusili jsme je změřit. Zkusili - to je to správné slovo. Nevím, jestli to naše šídlo správně stálo a jestli panička dobře měřila :-)
Estrella k dnešnímu dni měří 48 cm v kohoutku (před měsícem měla zrovna tolik - kdoví, jak jsme tenkrát měřili) a váží 16 kg.
Dina taky splňuje parametry choďandy :-) Měří 53 cm a váží 22 kg.

Drzý bobr

Drzost bobra nezná mezí! To už je do nebe volající! Vždyť on si bezostyšně ohlodává rám vchodu do Estiny boudy. Dokonce i Dinina dvířka (z plastu) do boudy mají ohlodané rohy. Já už si nevím rady. Budu se muset poradit s myslivci a nalíčit na bobra sklopec. Přece jenom - bobři jsou chránění..., ale kam pak s ním? Jestliže se už naučil k nám chodit, tak ho budeme muset odvézt pěkně daleko. Kuba má kamarádku, která se v rámci studia zabývala mapováním výskytu bobrů na Dyji, tak snad poradí....

Fotky

Opět se nám udělalo v neděli krásně. Než jsme se vypravili ven, tak se trochu zatáhlo, ale konečně už neprší. Vyjeli jsme si na naše políčko. Po obhlídce stavu ovocných stromků a ostříhání mini vinice jsme prošli i širší okolí. Dalo se jít jen tam, kde rostla tráva. Ale to vadí jen nám lidem. Našim fenkám je to vcelku šuma-fuk. Hlavně Esta neopomněla nasbírat do své, už dospělácké, srsti pár kotlaček. Taky přebrodila každou louži a proběhla tím největším blátíčkem. Jí ani Dině neušla cestou jediná myší díra. O tom svědčí její špinavý čumák od hlíny :-)
Podívejte na Rajče do alba Březen 2009. Přidala jsem tam několik fotek z dnešní vycházky.

Březnové fotky

Michal s Kubou vzali psiska a šli si do parčíku zaházet diskem. Esta běhala mezi nimi za diskem a než jsem přišla s foťákem, tak už byla pěkně unavená. Tak tady je těch prvních 22 březnových fotek.

Bobr opět řádil

Bobr nám zase řádil na dvoře. Ohlodal Estinu matraci. (Je zajímavé, že Dinina je netknutá a znatelně čistější.) Našel ještě dva umělohmotné květináče a zdá se, že z nich dělá trsátka... Je mi záhadou, na co bobr potřebuje ty malé kousky molitanu!?!? Buď bude mít mladé a potřebuje vystlat pelíšek nebo potřebuje utěsnit škvíry v hrázi....
Naše odvážná Estinka se rozhodla, že bude matraci bránit vlastním tělem!



Přidány dvě fotky na Rajče do alba Únor 2009.

Video s diskem na sněhu

Estinka dělá pokroky. Doma krásně přináší kromě ponožek, míčku, hraček už i disk.
Venku nám, na naše poměry, napadla spousta sněhu a s diskem na sněhu je daleko větší zábava než pouhé aportování. Páníček hází, Esta ochotně vybíhá za diskem, ovšem jen naznačí páníčkovi místo, kam disk dopadl, a čeká, až si ho vezme a opět hodí (páníček je měkkej a skočí jí na to). Taky je velká legrace s vyhrabáváním disku ze sněhu. Esta dělá, jakoby jí byl sníh nepříjemný. Vezme disk, otřepe jej od sněhu (zadáví disk jako ulovenou zvěř)... a opět jej upustí do sněhu.... pak zase hrabe, disk prohrábne pod sebou dozadu - a to je teprve legrace!
No, a o tom je video.

Fotky

Do alba Únor 2009 na Rajčeti jsme přidali pár fotek naší pětiměsíční Estinky při dovádění na sněhu.

Trénujeme s diskem

V pondělí odpoledne jsem byla s Estou trochu trénovat. Vzala jsem sebou disk, aby se přesvědčila, jaká je to skvělá zábava. Když jsem jí ho hodila, tak za ním běžela, ale odmítala jej přinést. Popocházely jsme po parčíku, já házela, Esta nadšeně běhala. Jakmile dopadl, ztratila o něj zájem. Pro disk jsem si stejně musela přijít sama. Moc jsem to neřešila - aspoň si zaběhá, já se projdu,... Pak se mi podařilo hodit tak, že se kutálel. To už se jí zamlouvalo víc. Dokonce mi ho dvakrát přinesla. Ještě naposled, než půjdeme domů.... no a hodila jsem ho tak šikovně, že zajel do Trkmanky (stoky smrduté). Víc už jsme ten krásný modrý disk neviděly. Ani neplaval na povrchu. Je tam teď o něco víc vody než normálně a docela slušný proud. Zašla jsem domů pro hrábě, propátrala asi 10 metrů po proudu, ale všechno bylo marné :-(
Během týdne bylo venku ošklivo, tak jsme doma zkoušely aspoň s gumovým diskem. Myslím, že jsme na dobré cestě....
Dnes jsme si taky zašly na půl hodinky zaházet. Momentálně se jí mění zoubky, tak je trochu opatrná na to, co a jak vzít. I když se jí disk špatně zvedá ze země, tak už tomu přichází na chuť :oD

Fotky

Do alba Únor 2009 na rajčeti bylo přidáno dalších 5 fotek. Jsou o tom, že už i kocour Merlin projevuje zájem o disk.

Přidáno video o aportování

Na YouTube bylo přidáno video o tom, jak Esta a Dina aportují.
Nejprve bylo třeba zajistit Dinu, aby se mohla projevit Esta. Ze začátku byla trochu nesoustředěná, míček nepřinesla, ale pak se dala přesvědčit, aby pro něj přišla znovu. Aby si prosadila aspoň trošku svou, tak šla míček schovat. Při dalších hodech už krásně přinášela. Někdy rovnou do ruky, jindy jej pohodila metr od páníčka a pohybem čumáku mu naznačila, kde si ho má vzít :-)
Pak se role vyměnily. Esta byla nucena přihlížet, aby Dina mohla předvést svou dovednost. Vím, že si mnozí řeknou, že toho moc neukázala, ale kdo ji důvěrně zná, tak ocení, že dovede míček podržet, pustit a nakonec tam byl vidět i "aport". Pak už ji rozptyloval opodál štěkající pes a o míček ztratila zájem.
Obě si chvíli hrály na honěnou. To si Dina usmyslela, že nepustí Estu blíže k páníčkům.
Kuba pak ještě trénoval hod diskem do dálky. Naše "aportérky" spolu s ním běhaly pro disk.
Na závěr je ukázka několika pokusů, přimět Estu k aportování disku (až z ní bude slavná sportovkyně, tak se tomu s chutí zasmějeme - ostatně, smějeme se už teď) a pokus o fyzickou likvidaci kameramanky ;-)

Dina aportuje!

Předváděla jsem bráchovi, jak umí Estinka aportovat. Když mi přinášela míček, tak jí Dina bránila a kousala ji do čumáku. Nikdy dříve si s míčkem hrát nechtěla. Když jsme jí jej hodili, tvářila se, jako bychom jí tím chtěli trestat. Sklopila uši, stáhla ocas a utekla do boudy.
Zkusila jsem Dinu vyprovokovat ke hře. Nechala jsem jí podržet míček v tlamě. Krásně jej na povel pustila a zase uchopila. Pak jsem jí míček hodila. Brácha držel Estu, aby po něm nevystartovala. Dina pro něj vyběhla a přinesla mi jej k ruce. Toto zopakovala ještě čtyřikrát!!! Samozřejmě, že se jí po každém úkonu dostalo vééélikáááánské pochvaly.
Tak už to vypadá, že se nám daří terapie pomocí Esty a Dina konečně začne umět si hrát.

Návštěvnost

Dnes jsme umístili na stránky počitadlo návštěvnosti

Fotky

Do galerie Leden 2009 na Rajčeti bylo doplněno pár fotek











V albu Únor 2009 jsou čtyři fotky z výuky dogfrisbee ;-))))

Máme doma bobra!

Pergolu na dvoře nám porůstá manželova pýcha - kiwi (aktinidia arguta). Kmínek je silný už skoro jako ruka. Včera jsme na jednom kmínku našli (vlastně nenašli) okousanou kůru a u druhého kmínku byla odhryzaná "záloha" (chtěli jsme si zapěstovat nový kmínek). Dvorek máme poměrně dobře zabezpečený, nechci během dne pejsky omezovat pletivem kotce, tak je ráno vypustím a děj se vůle boží. A ta se taky děje. Bohužel, chodíme do práce - musíme, aby bylo za co nakoupit granule ;-D Tak teda nevím, jak ti psi hlídají, když se něco takového na dvoře děje!!!!

Esta a disk

Estinka si ráda hraje. Dostala pár psích hraček. Dnes ode mne dostala i moje pantofle. Byly od ní už tak nakousané, že by mi mohly každou chvíli spadnout z nohy. Kromě hraček se po domě i po dvoře povalují vyřazené zauzlované ponožky. Ty má nejraději. Zrovna před chvílí s jednou běhala a hrála s Dinou hru "že mi nesebereš ponožku!" Ráda se o ně přetahuje. Taky má ráda hračku ze zauzlovaného lana. Na ní miluje ty volné střapce.
Naše očekávání, že si od první chvíle zamiluje disk, se nesplnilo. Považuje jej za prázdnou misku (a někdy dokonce obrácenou dnem vzhůru). Přemýšleli jsme, jak Estu přesvědčit, aby vzala disk do tlamičky a tahala se s námi o něj. Schovali jsme ostatní hračky (včetně živých koček) okraj disku naparfémovali kouskem salámu - a ejhle! Ono to fungovalo! Ovšem s takovou vervou, s jakou se s námi tahá o ponožku nebo střapatý konec lana, to nebylo.
To nevadí, je ještě malá. Dopřejeme jí ke hře všechny hračky a sem tam zase zkusíme osvědčený podvůdek. Hlavně, aby ji to bavilo.
...jo a mimochodem... zítra jí budou 4 měsíce!
JaVon

Fotky z bruslení na zámeckých rybnících a z Janohradu v Lednici

Dnes si vzal Michal Estu na bruslení po rybnících v zámecké zahradě v Lednici. Fotky pořídila Michalova přítelkyně Jana.
Byl to náročný výlet. Od Minaretu zpátky vezl Michal Estu raději v náručí. Doma se napapala a zbytek dne prospala.
JaVon

Frisbee

Dneska dojela do Brna Lucka a domluvili jsme se na návštěvě Tomáše, Bobinky a jejich štěňat. Rozkošný kousavý potvůrky:) Zoubky mají pěkně nabroušený a nenechají na pokoji jedinou tkaničku. Jen Bobinka nám krapet přibrala. Zrovna teď nevypadá jako vrcholová sportovkyně.
No ale proč vlastně píšu. Koupil jsem od Lucky pro Estu její první opravdový dogfrisbee. Teď už její sportovní kariéře nic nebrání:) Snad jedině čas páníčků. Ale bylo mi řečeno, že jsou choďáci chytří psi a trénink jednou za 14 dnů bude stačit. No uvidíme. Snad mamka Estu naučí všechny ty triky a na mě bude už jen to běhání po hřišti na závodech a tréninky jednou za těch 14 dnů, když se ukážu doma:)

















Tak snad nám to bude lítat:) Gaspacho

jaký byl Silvestr

Silvestr je pro zvířátka poněkud stresující záležitost. Naše "stará garda" - Macek a Dina - jej prožili už několikrát.
Dina snáší petardy naprosto v pohodě. Napřed hledí, co to je, a pak s námi klidně vyrazí i do ulic. Pro Macka je to však nejhorší den v roce. Když se začne smrákat, musíme jej přivolat domů a za žádnou cenu ho už nepouštíme ven. Jakmile kolem půlnoci začne palba, Macek se plouží po bytě, podivně skučí a hledá, kam by zalezl. Proto se některý člen rodiny vždycky obětuje, vezme jej na klín - hladí a chlácholí.
Tak jsme byli zvědaví, jak se budou chovat "mlaďoši" - Merlin a Esta. Merlinovi byly rány naprosto lhostejné. Estu jsme vodili na dvorek venčit, tak se s petardami setkala už v průběhu večera. Reagovala jako na všechno nové - trochu se ulekla, ale pak se zvědavostí sobě vlastní zkoumala, co se to děje. Moc nadšená z těch prskavek na obloze však nebyla. Při dalším venčení jsem byla ráda, že zrovna nic nebouchalo. Chtěli jsme, aby se trošku s petardami seznámila, ale zbytečně jsme ji nechtěli děsit. Po půlnoci s ní páníček vyšel na chvilinku před dům. Rány snášela dobře, nebála se, ale doma bylo líp.
JaVon