Vzpomínka na Dinu

V neděli 3. ledna odešla do psího nebe naše Dina. Měla obrovský nádor, ale teď už ji nic nebolí...
Dinu jsme si přivezli z Brodského (Slovensko) v polovině srpna 2004. „Chovatelé“ na nás neudělali ten nejlepší dojem. Snažili se nám tvrdit, že je to tříměsíční štěně (s dospěláckou srstí a druhýma zubama). Vypadala jako zmenšenina dospělého psa. Pak se shodli na tom, že se narodila 28. dubna. Dalším varovným signálem bylo i to, že na přilákání reagovala úplně opačně – prchala před námi a schovávala se. Byla neuvěřitelně bázlivá. Vrcholem byla situace, když zjistila, že vedle ní stojí dospělý syn chovatele. Uskočila bokem, jakoby čekala kopanec. V každé příručce o výběru štěněte jsou tyto projevy popisovány jako důvody pro jeho nevybrání.
Já jsem přemýšlela nad tím, jak slušně odmítnout. Protože jsem se snažila štěně všemožně zaujmout, pomazlit se s ním, manžel usoudil, že bych si je ráda vzala, a řekl, že ji bereme.
Tak jsme ji „propašovali“ přes hranice. V autě se celou dobu třásla jako osika. Doma si to namířila rovnou do kotce – za plotem se cítila nejbezpečněji. Hrůzy z cesty autem se do podzimu, kdy jsme ji brávali na pole a do sadu, nezbavila. Stejně stresující pro ni byly i vycházky. Byla schopná vynaložit všechnu svoji sílu, aby cestou vlezla do jakékoliv skrýše. Děsili ji lidé, auta a různé zvuky.
Snažili jsme se ji zaujmout hrou, ale marně. Míčku se bála, o nic se nechtěla přetahovat, byla dobrovolně tou poslední v naší smečce. A to i za kočkama. Strachu z chlapů se nikdy nezbavila. Postupem času se trochu osmělila, naučila se mít ráda vycházky. Na jaře jsme ji museli znovu zvykat na auto.
Asi po čtyřech letech jsme začali uvažovat o psí kamarádce. My lidé už jsme více nesvedli. Nejmladší syn zrovna přišel s přáním pořídit chodského psa a tak se do naší rodiny dostala Esta (Estrella Vita canina). Dina začala s mazáckými manýry. Vybrala si boudu, kterou mělo mít nové štěně (tu s nižším vstupním prahem) – zkrátka začala žárlit a dostala se o příčku výš. Estinka si z toho evidentně nic nedělala a žila svůj šťastný štěněcí život. Dina začala postupně napodobovat její chování. Například radostně vyskakovat na páníčky, projevovat radost nad jejich příchodem,... Jen nadále odmítala běhat za míčkem a nosit aporty a disky.
Snad u nás Dina prožila svůj život dobře. Kdoví, co by bylo, kdybychom ji tenkrát odmítli...