Mezinárodní výstava psů v Mladé Boleslavi

Dneska se Estina sestra Empathia předvedla na MVP s moc pěkným posudkem. Z šesti fen byly výborné tři, Estina sestřička mezi nimi. Běhala o první místo, nakonec skončila druhá, ale pan rozhodčí ji moc chválil.
Více na stránkách chovatelské stanice Vita canina, a fotky na Rajčeti.

Dogfrisbee v Pohořanech

V neděli vzala Esta Luďka a Kubu do Pohořan na seminář dogfrisbee. Luděk fungoval jako řidič a Kuba jako fotograf. Oproti původnímu plánu trénoval s Estou Luděk. Kuba má příliš mnoho aktivit a Estě by se tolik věnovat nemohl. Proto by bylo dobré, kdyby se trénování Esty v dogfrisbee ujal Luděk. Kuba dokonce nemohl napsat ani tento článek, protože už brzy ráno uháněl s batohem na vlak. Má namířeno někam na Šumavu. Tak tady jsou pouhé zprostředkované informace.
Zúčastnilo se 11 týmů. Někteří již měli s dogfrisbee nějaké zkušenosti, jiní byli naprostí začátečníci. Na závěr si dali soutěž mini distanc. Spočívá v házení disku v časovém limitu do vymezeného prostoru, přičemž je třeba, aby pejsek disk chytil a přinesl. Hodnotí se přesnost a vzdálenost hodů a jakým způsobem pejsek disk chytí. Kuba s Estinkou v této soutěži zvítězili. Je vidět, že tady její štíhlá atletická postava není na překážku :-))) Taky není bez zajímavosti, že na druhém místě se umístila choďanda Cathy se svojí paničkou Janou. Choďáci jsou zkrátka borci. V tomto případě borkyně ;-)
Kluci (i Esta) přijeli večer spokojení, seminář se jim líbil.
Fotky jsou přidány do alba Srpen 2009

Výstava

Estinka už má za sebou druhou zkušenost z výstavy. Tentokrát jsem u toho nebyla, protože mi bolest zad nedovoluje příliš pohybu. Na výstavu ji doprovázel páníček s Kubou. Objevila se tam ještě jedna zástupkyně našeho plemene, dvouletá fenka Arwen od Perlového potoka (otevřená třída).
Pánům rozhodčím se evidentně nelíbí postavy typu Twiggy. Hodně štíhlé postavy vládnou jen lidským královnám krásy. Esta tedy dostala hodnocení "dobrá".
Fotky jsou opět ve fotogalerii na Rajčeti.

Dovolená v Beskydech

Dlouho jsem nedávala na web žádné nové zprávy. Už to vypadá, že se flákáme. Ano, je to tak, flákáme. Je nám vedro a Estinka na nějaké večerní aktivity nemá náladu (my taky moc ne).
Naskytlo se nám pár dní volna, tak jme na poslední chvíli sháněli, jak s ním naložíme. Juchání "pod májů" až tak nemusíme, tak jsme se vydali do Rožnova, ovšem zkratkou přes Jindřichův Hradec (pozdravit babičku). Cesta to byla úmorná nejen pro Estu. Však to taky bylo kilometrů jako z Břeclavi do Mostu! Při balení jsem neuhlídala koupelnu s kocouříma granulama, což mělo cestou své následky. Estince bylo trochu šoufl... no aspoň poučení pro příště.
Na chatu jsme přijeli v sobotu navečer. Druhý den, plni nadšení, jsme se vydali na túru na Radhošť. A to by bylo, abychom nedošli ještě k Radegastovi... vždyť je to jen hřebenovka (tam i zpět 5 km). Do této doby dobré. Ale přišel sestup a to už pro nás, netrénované, bylo krušné. Vždyť u nás vyjdeme na nejvyšší kopec tak za 20 minut. Tady za 2 hodiny. Jsme zkrátka lidé z rovin. Doklopýtali jsme na chatu, uvařili gulášovku z pytlíku a padli za vlast. Esta nám statečně sekundovala. Navečer jsme s Estinkou hodily pár disků a po večeři jsme šli na kutě. Ještě jsme zkoušeli naplánovat trasu na další den, ale naše kolena, kotníky a chodidla nám naše plány hatily.
Ráno moudřejší večera. Tělo si odpočinulo. Nechtěli jsme to s chozením po horách moc přehnat, tak jsme si určili jen směr a dobu cesty. Vyšlápli jsme směrem na Javorník s vědomím, že tam pravděpodobně ani nedojdeme. Přece jsme se nepřijeli zhuntovat! Navečer jsme se chtěli podívat do hospůdky, kde mají i výběh s koňmi. Ale koně byli schovaní, hospůdka zavřená. Museli jsme na pivko dál. Koně tam sice neměli, ale přišel tam pán s vlkodavem, který do koně neměl daleko. Esta se napřed zaradovala, ale když vstala a uviděla ten výškový rozdíl, začala hystericky štěkat.
Třetí den jsme se vydali na cestu k domovu s menší zastávkou na Soláni. Je odtud pěkná vyhlídka na velkou část Beskyd. Bohužel nebyla příliš ideální viditelnost.
Fotky jsou opět na Rajčeti.