Chodský pes je od slova chodit a to byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem doma loboval za pořízení chodského psa. Rád podnikám cesty do různých pohoří a hor a mít psí společníky byl vždycky můj sen. Zatímco Dina absolvovala svůj první pochod minulý rok v NP Podyjí, pro Estu to byla o tomto víkendu premiéra.
Čekala nás spousta neznámého.... první nepříjemnou neznámou byl náhubek, protože bez něj nás do hromadné dopravy nepustí. Dina i Esta byly vždycky strašně uražené, když jsem jim ho nasadil a v nestřežených okamžicích se ho snažily sundat. Ale nakonec to přetrpěly - musely.
Druhou neznámou byl pro Estu vlak, ale tady s ní nebyl vůbec žádný problém. Ráda si zaleze pod postel nebo pod stůl a tady plnily stejný účel sedačky. Jediný problém s vlakem nastal při přestupování v Olomouci, kdy mi Esta nečekaně vyběhla z vlaku, když jsem ji ještě držel, a spadla pod vlak. Tak jsem musel za ní a pomoct jí ven.
Ve vlaku z Olomouce se k nám připojili další spolucestující. Kubajz a Lucka s dalším choďákem Darrim a míšenkou Dixinkou. Dina se z počátku Darouše dost bála, ale po dlouhém přemlouvání si dala říct. Zato Esta se šla seznamovat hned. Vmáčkli jsme se do jednoho kupé a dál cestovali celá smečka pohromadě.
Po cestě do Rychleb nás čekala další neplánovaná novinka, kterou byla výluka na trati a náhradní doprava autobusy. Ale holky byly opět šikovný a žádný problém nebyl.
Dorazili jsme do Ramzové a mohli si začít užívat běhání v horských lesích. Psiska si to náramně užívala a 20 km trasu hned první den zvládla bez problému. Dina dokonce příjemně překvapila. Ačkoliv se vody strašně bojí, bez okolků vlezla za mnou do řeky a ani trošku nezaváhala. Tak třeba tu fóbii ještě vyléčíme.
Večer pak ani jedna neměla moc chuť k jídlu a spíš chtěly odpočívat. Po večeři a vypití vína jsme se uložili i se psy do stanu.
Ráno jsem pak udělal malou chybu. Bylo mi už docela vedro, tak jsem vypustil psy a šel si lehnout pod širák. Psiska okamžitě ožila a asi půl hodiny se tam Dina s Estou naháněly kolem našich stanů, takže se dospávalo opravdu těžko. Co se nesnědlo večer, snědlo se nakonec ráno, a vyrazili jsme do dalšího krásného dne. Tempo bylo tentokrát hodně pomalé, kochali jsme se často a dlouho. Jednou to byla siesta s koupáním v řece, zastávka u borůvek nebo druhá siesta na zřícenině. To se ale začalo počasí podstatně zhoršovat a začalo slušně pršet. V dešti jsme šli pár hodin než jsme narazili na vytouženou hospůdku s česnečkou, gulášem a několika pivy. Déšť stále trval a tak jsme vyrazili na 6 km vzdálenou rozhlednu, kde jsme měli v plánu přenocovat. Po cestě jsme však narazili na odpočívadlo a 2 km před rozhlednou jsme to zakempili. Chtěli jsme si před utábořením ještě trochu zaházet s frisbee, ale s 2 šílenými choďáky to prostě nešlo. Frisbee bylo jako živá voda. Esta i Darri hned ožili. Po 5 minutách jsme to nakonec odpískali a já zalehl do teplého suchého spacáku k večeři. Martin s Kubajzem šli obhlídnout rozhlednu a zjistili, že je už obsazená jinými turisty. Já mezi tím s Luckou zahrál karty a skoro jsem vyhrál její boty:) Poloha v leže, teplo a hraní karet mě už nadobro unavilo a usnul jsem na lavičce. Psi se uvelebili pod lavičkou. Ráno jsem zjistil, že psi budou ležet do té doby, dokud ležím já. Když jsem pak nakonec musel vylézt ze spacáku na WC, psi se vzbudili a už nezalehli.
Za stálého deště se nám opravdu těžce opouštělo tábořiště a vyrazili jsme až kolem 10:30. Kubajz se vydal hledat svou ztracenou čelovku a peněženku do předchozího tábořiště a my pokračovali na rozhlednu. Tam jsme se parádně naládovali borůvkami a já učil Dinu brát přímo z keříků. Vlažným tempem jsme pokračovali na vyhlídkové skály. Tam se Esta ukázala jako výborný horolezec a vylezla za mnou i tam, kam jsem to opravdu nečekal. Dina se dostala nakonec taky, ale svojí, ne tolik přímočarou, cestou. Po relaxu jsme se opět vydali na cestu na konečnou v Javorníku. Tam jsme tak tak stihli autobus, který jsme ještě pozdrželi, a vyjeli jsme domů. V Žulové jsme přibrali Kubajze, který svou čelovku našel, ale peněženku už ne. Zbytek cesty už byl unavený, spavý a smradlavý:)
A na závěr něco fotek od spolucestujících:
Kubajzovy
fotky Lucčiny
fotky
Estince se poblíž kruhu moc nelíbilo. Táhla mě zpět ke svému pelíšku. Kolem byla spousta pejsků, ale ani jeden nebyl ke společnému hraní. 
