Život u nás plyne celkem poklidně. Esta s Dinou se přes den starají o to, aby kočky nevstoupily na náš, vlastně jejich, dvorek (v bytě se snášejí dobře). Pečlivě sledují provoz v sousedství. Protože tam máme vysokou zídku, tak se orientují podle zvuků. Provoz je u sousedů poměrně rušný - je tam kadeřnictví.
Na cvičák už nechodíme. Jednak má panička moc jiných zájmů a taky je trochu chabrus na záda, tak se to nedá dost dobře skloubit. Na jedné z posledních návštěv cvičáku mi radili, jak naučit Estu na povel štěkat. Měla jsem využít situací, při kterých sama štěká, vydat povel a tvářit se, že splnila příkaz. Esta spolehlivě štěkala ve dvou případech. Na souseda ze strany, kde máme malý plůtek, a v zahradě na fenku od druhých sousedů. Bylo mi dost blbý, abych ji učila na souseda, tak jsem to zkusila na tu fenku. Pokaždé, když se na ni rozštěkala, jsem vydala povel "štěkej!" a pak ji chválila. Když Dina viděla, za jakou ptákovinu to Estu chválím, s radostí se přidala k ní....nakonec to dopadlo tak, že ani jedna neumí štěkat na povel, zato obě až zuřivě (zvlášť Dina) dorážejí na sousedovic Kellynku za plotem. Dostává zabrat i pletivo (tímto se sousedům omlouvám). Páníček musí plot každou chvíli opravovat.
Teď je pro obě sportem číslo jedna štěkání na Kellynku....
