Dlouho jsem nedávala na web žádné nové zprávy. Už to vypadá, že se flákáme. Ano, je to tak, flákáme. Je nám vedro a Estinka na nějaké večerní aktivity nemá náladu (my taky moc ne).
Naskytlo se nám pár dní volna, tak jme na poslední chvíli sháněli, jak s ním naložíme. Juchání "pod májů" až tak nemusíme, tak jsme se vydali do Rožnova, ovšem zkratkou přes Jindřichův Hradec (pozdravit babičku). Cesta to byla úmorná nejen pro Estu. Však to taky bylo kilometrů jako z Břeclavi do Mostu! Při balení jsem neuhlídala koupelnu s kocouříma granulama, což mělo cestou své následky. Estince bylo trochu šoufl... no aspoň poučení pro příště.
Na chatu jsme přijeli v sobotu navečer. Druhý den, plni nadšení, jsme se vydali na túru na Radhošť. A to by bylo, abychom nedošli ještě k Radegastovi... vždyť je to jen hřebenovka (tam i zpět 5 km). Do této doby dobré. Ale přišel sestup a to už pro nás, netrénované, bylo krušné. Vždyť u nás vyjdeme na nejvyšší kopec tak za 20 minut. Tady za 2 hodiny. Jsme zkrátka lidé z rovin. Doklopýtali jsme na chatu, uvařili gulášovku z pytlíku a padli za vlast. Esta nám statečně sekundovala. Navečer jsme s Estinkou hodily pár disků a po večeři jsme šli na kutě. Ještě jsme zkoušeli naplánovat trasu na další den, ale naše kolena, kotníky a chodidla nám naše plány hatily.
Ráno moudřejší večera. Tělo si odpočinulo. Nechtěli jsme to s chozením po horách moc přehnat, tak jsme si určili jen směr a dobu cesty. Vyšlápli jsme směrem na Javorník s vědomím, že tam pravděpodobně ani nedojdeme. Přece jsme se nepřijeli zhuntovat! Navečer jsme se chtěli podívat do hospůdky, kde mají i výběh s koňmi. Ale koně byli schovaní, hospůdka zavřená. Museli jsme na pivko dál. Koně tam sice neměli, ale přišel tam pán s vlkodavem, který do koně neměl daleko. Esta se napřed zaradovala, ale když vstala a uviděla ten výškový rozdíl, začala hystericky štěkat.
Třetí den jsme se vydali na cestu k domovu s menší zastávkou na Soláni. Je odtud pěkná vyhlídka na velkou část Beskyd. Bohužel nebyla příliš ideální viditelnost.
Fotky jsou opět na Rajčeti.
Na chvilku mě zaskočilo, jestli jsme nebyli na stejném místě. Na chatě Velká Javořina byl totiž taky vlkodav stejně jako minulý rok. Pořád stejný přítulný tele.
OdpovědětVymazat